REJSTŘÍK SKUTEČNÝCH MAJITELŮ PRÁVNICKÝCH OSOB V ČR

28. 05. 2016
REJSTŘÍK SKUTEČNÝCH MAJITELŮ PRÁVNICKÝCH OSOB V ČR

Vzrůstající důraz v boji proti praní špinavých peněz a na transparentnost obchodních a peněžních transakcí přiměl Evropský parlament a Radu EU vydat aktualizovanou právní úpravu. Účelem je vyrovnání se mezinárodním standardům, zejména pro tuto oblast základním Čtyřiceti doporučením v boji proti praní špinavých peněz publikovaným mezinárodní mezivládní organizací FATF (Financial Action Task Force).

Jednou z oblastí dané legislativy, přesněji článku 30. čtvrté směrnice proti praní špinavých peněz EU, je i registr skutečných vlastníků společností, o kterém se zde pokusíme uvést několik základních informací v návaznosti na projednávanou novelu zákona v PSČR, kterou se mění zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

  1. Kdo je definován jako skutečný majitel
  • Fyzická osoba disponující minimálně 25 % hlasovacích práv či minimálně 25% podílem na základním kapitálu anebo osoba, která obdrží alespoň 25 % zisku společnosti
  • Pokud není možné určit majitele podle vyjmenovaných podmínek výše, může jím býti považována i osoba ve vedení korporace.
  1. Uveřejnění informací – transpozice do zákona o veřejných rejstřících

Čtvrtá směrnice AML EU nařizuje držet informaci o skutečném majiteli mimo společnost ve speciálním rejstříku. Můžeme předpokládat, že tento bod bude většina členských států řešit úpravou zákona o veřejných rejstřících a úpravou obchodních rejstříků i s ohledem na ekonomickou stránku věci. V ČR dojde k modifikaci a implementaci rejstříku majitelů v rámci obchodního rejstříku.

  1. Povinnost registrace

Tato povinnost se bude vztahovat na všechny obchodní společnosti a další právnické osoby, jejichž existence je regulována zákonem o veřejných rejstřících. Mimo jiné i svěřenecký fond a jemu podobné právní uspořádání bude mít povinnost zapsat údaj o majiteli do seznamu vlastníků.

  1. Veřejný/neveřejný rejstřík

Okolo tohoto bodu byla rušná diskuse, nicméně již nyní je jasné, že rejstřík bude neveřejný a přístup k informacím budou mít pouze definované skupiny osob jako například: státní úřady, zpravodajské jednotky zajišťující obranu státu a povinné osoby pracující s identifikací klienta. Kromě předchozích subjektů bude moci o informace z rejstříku zažádat i osoba, která doloží tzv. oprávněný zájem.

  1. Důvěryhodnost informací

Správnost a především pravdivost uváděných informací v rámci rejstříku je dalším diskutabilním bodem. Na jedné straně můžeme slyšet názor, že data budou mít řádnou vypovídací hodnotu, jelikož je společnosti budou do seznamu vlastníků posílat ve formě čestných prohlášení, extraktů z obchodních rejstříků, zápisů ze schůzí orgánů firem atd. Zaznívá zde samozřejmě i opačný postřeh a ten mluví o motivaci entit, poskytovat citlivé informace do databáze vlastníků, pokud se nebude jednat současně o osobu povinnou.

  1. Platnost od

na úrovni evropských institucí byla nařízení přijata dne 26/06/2015 a jednotlivé členské státy by je měly býti schopny převést do svých legislativ nejpozději do 26/06/2017. Otázkou zde však zůstává, zda se termín účinnosti přijetí dané novely podaří s ohledem na náročnost legislativních procesů v PSČR dodržet.

Případová studie:

Pro zajímavost bychom rádi uvedli ilustrační případ, který řeší ve svých materiálech Čtvrtá AML směrnice EU. Pokud si představíme 3 společnosti (X, Y, Z), z nichž každá z daných dvou (X, Y) je registrována v členském státě EU a pouze společnost Z je vedena v nečlenském státě. Společnost X je ze 100 % vlastněna společností Y. Až po tento moment je vše v pořádku a každá ze společností X a Y je povinna uvést skutečné koncové vlastníky do veřejného rejstříku svého členského státu. Nyní se dostáváme k zajímavé mu bodu, kdy společnost Z na konci celé struktury:

  • vlastní společnosti X a Y
  • je registrována mimo členské státy EU, tudíž se na ni nevztahuje povinnost držet a uvést koncového vlastníka

Můžeme tedy konstatovat, že žádná instituce z členského státu EU, kde jsou entity X a Y zapsány v obchodních rejstřících, nebude mít nástroj, kterým by zjistila a porovnala pravdivost informace o skutečném majiteli s daty společnosti Z, jejíž skutečný majitel není v žádném veřejném rejstříku veden.

Přečtěte si, jak používat offshore společnosti