JE MEZINÁRODNÍ DAŇOVÉ PLÁNOVÁNÍ LEGÁLNÍ?

14. 06. 2012
JE MEZINÁRODNÍ DAŇOVÉ PLÁNOVÁNÍ LEGÁLNÍ?

První otázkou v souvislosti s konceptem mezinárodního daňového plánování jež napadne každého laika, obvykle bývá: „Kde jsou hranice legálnosti takového počínání?“ a následně se nabízí k diskuzi celá řada otázek, které souvisejí s tím, co všechno může člověk učinit proto, aby platil nižší daně. Za určité vodítko se obecně považují následující dva soudní výroky pronesené při sporech mezi jednotlivci a daňovými úřady:

Britský soudce lord Clyde řekl: „Žádný člověk v této zemi není jakkoliv, morálně ani jinak zavázán, aby své vztahy k podnikání nebo majetku zařídil tak, aby platil nejvyšší  možné daně.“

Americký federální soudce John Learned Hand řekl: „Legální právo všech daňových poplatníků snížit velikost daní nebo se jim vyhnout, což znamená použít prostředky v mezích zákona, nemůže být zpochybněno.“

Z výše zmíněných výroků vyplývá přibližně toto: Ano, využívejte legální možnosti daňového plánování, které spočívá především v přechodu pod příznivější zákony, ale nedopouštějte se daňových úniků. Ty sice vedou k podobným efektům (tj. nižší souhrnná velikost placených daní), avšak pomocí metod nacházejících se za hranicí zákona.

V této souvislosti je velmi zajímavé pozorovat postoj, jaký k mezinárodnímu daňovému plánování mají velké mezinárodní koncerny. Jejich manažeři v tomto směru totiž mají několik vzájemně protichůdných motivací. Hlavní z nich je určitě snaha minimalizovat celkově daňové zatížení dané skupiny společností – daň z příjmu se považuje za náklad jako každý jiný. Na druhé straně se však snaží finančním trhům transparentně vykazovat maximální hospodářský výsledek jako měřítko úspěšnosti společnosti i jako podklad pro své osobní hodnocení, neboť manažeři bývají obvykle hodnoceni podle účetních výsledků společnosti a kurzu akcií na burze. Za povšimnutí v této souvislosti stojí, že veškeré účetní skandály ve Spojených státech mají společný rys – manažeři uměle nadhodnocují výsledky firmy neexistujícími příjmy za použití velmi kreativních účetních metod a daně je zajímají méně.

Je zřejmé, že zcela jiné metody než tito manažeři bude hledat stoprocentní vlastník středně velké společnosti odpovědný pouze sám sobě a motivovaný především k vytváření skrytých rezerv. Pro takového podnikatele je zcela jednoznačně zajímavější podhodnocovat majetek a zahrnovat do nákladů běžného roku maximum kapitalizovaných výdajů.

Protichůdnost těchto trendů má zpravidla za následek balancování mezi hranicí prezentovatelných výsledků hospodaření a únosnou mírou daňového zatížení.

Přečtěte si, jak používat offshore společnosti