Daňové ráje po kauze Panama Papers

28. 02. 2017
Daňové ráje po kauze Panama Papers

Daňové ráje jsou oblíbeným nástrojem anonymity vlastnictví, ochrany majetku a daňové optimalizace.  Pro formální korektnost pojďme nejprve definovat pojem „daňový ráj“. Za daňový ráj lze označit velký počet offshore i onshore jurisdikcí z důvodu určitých daňových osvobození – často se za daňový ráj označují země jako Nizozemsko, Švýcarsko, ale někdy i Česká republika.

Nicméně ve smyslu obecného vnímání veřejnosti je daňovým rájem země, jejíž zákony umožňují IBC společnostem úplné osvobození od daně z příjmů. Tyto offshore společnosti pak platí pouze ekvivalent fixní paušální daně místní vládě, jako jsou např. Seychely, Panama, Britské Panenské ostrovy, Samoa apod.

Daňové ráje byly nedávno intenzivně diskutovány v médiích v souvislosti s kauzou Panama Papers. Ale jaký byl reálný dopad kauzy Panama Papers na daňové ráje? 

Panama Papers

V dubnu r. 2016 byl zveřejněn masivní únik dat (rozumějme krádež) z nadnárodní právní kanceláře Mossack Fonseca. Tato společnost poskytovala korporátní, právní a daňové služby svým klientům již od 70. let minulého století.

Uniklá data se dostala na veřejnost a někteří majitelé panamských společností byli vyzváni k podání vysvětlení, jako například britský premiér David Cameron, jehož otec založil offshore společnost v Panamě. Nebo jako argentinský fotbalista Lionel Messi, který přes místní společnost velmi amatérským způsobem krátil daně.

Vlastnit společnost v Panamě je samozřejmě svobodným právem každého jedince. Otázkou však je, k jakému účelu byla daná společnost využívaná. Není velkým překvapením, že se v rámci Panama Papers objevily zcela legitimní případy vlastnictví, jakož i nelegální pokusy o daňové úniky.

Dopady kauzy Panama Papers na daňové ráje

Prvotní šok z úniku dat vyvolal obavy ohledně budoucího fungování daňových rájů. Tyto negativní scénáře však brzy vystřídalo vystřízlivění.

Jednak vyšlo najevo, že každá čtvrtá inkriminovaná společnost nesla podstatné chyby v údajích o klientech a jejím korporátním pozadí. Dále je podstatné zmínit, že ve většině evropských zemí jsou tyto informace právně neuchopitelné a zpochybnitelné, jelikož se jedná o data nabytá nelegálním způsobem. Data byla trestuhodně ukradena.

Vzpomeňme na jiné kauzy podobného duchu, jako například WikiLeaks, LuxLeaks, nebo únik dat z finančních institucí Bank of America, LGT či UBS. Tyto kauzy měly dopady na konkrétní osoby a nelze je jakkoliv bagatelizovat. Ale daňové ráje jako celek to poznamenalo jen velmi okrajově.

Přesto se daňové ráje v čase vyvíjí. Pod tlakem mezinárodních organizací jako je OECD postupně sledujeme následující změny.  

Anonymita vlastnictví v daňových rájích

V posledních letech se velmi silně prosazuje snaha eliminovat možnost emise anonymních listinných akcií na majitele („bearer shares“). Téměř všechny daňové ráje v posledních letech přistoupili k zrušení akcií na majitele a s tím spojenou povinnost konvertovat všechny takovéto akcie na akcie na jméno („registered shares“).

Poslední daňové ráje, které přistoupily k tomuto kroku, byly Seychely v roce 2014 a Panama v roce 2016. Ale například Marschall Islands možnost akcií na majitele stále nabízejí. Chcete vědět více o akciích na majitele v zahraničí? Přečtěte si náš článek Trend v oblasti akcií na majitele ve světe.

Nutno podotknout, že akcie na jméno zdaleka neznamenají ztrátu soukromí. Ve většině případů jsou tyto informace v daňových rájích bezpečně uloženy u tajemníků a nejsou veřejně dohledatelné. Navíc zde existuje možnost využití služeb profesionálních jmenovaných akcionářů, kteří anonymitu ještě více podpoří.

Evidence skutečných vlastníků - Beneficial Owners

V evidenci skutečných vlastníků došlo za poslední roky k poměrně významným změnám. Téměř ve všech daňových rájích je již povinnost evidovat a uchovávat tzv. „Due Diligence“, tedy byrokratickou prověrku, na skutečné vlastníky společností.

Rozsah a náročnost Due Diligence procedury se liší podle jurisdikce. Tyto informace jsou však drženy v maximální diskrétnosti na úrovni tajemníků společností v daňových rájích a mohou být odhaleny pouze v taxativně vymezených případech, zejména orgánům činným v trestním řízení při podezření na páchání závažné trestné činnosti. V ostatních případech jsou tyto informace bezpečně uloženy. 

Uchovávání účetních dokumentů v daňových rájích

Společnosti z daňových rájů stále nemají zákonnou povinnost vést účetnictví a podávat daňová přiznání, ale nově mají povinnost evidovat informaci o tom, kde se uchovávají účetní dokumenty týkající se obchodních aktivit dané společnosti.

Není zde zakotvena podmínka lokálnosti, takže statutární orgán má pouze povinnost písemně oznámit tajemníkovi, kde se tyto dokumenty uchovávají. Na toto téma známe poměrně jednoduché a velmi bezpečné řešení, které tuto povinnost elegantně naplní.

Banky a jejich vztah k daňovým rájům

Bankovní sektor je v posledních letech nepředvídatelný a turbulentní. Banky se stávají byrokratickým peklem nejen pro offshore business, ale i pro onshore společnosti a běžné obchodní případy.

Enormní nároky na Due Diligence proceduru doplňují často nesmyslné restrikce na určité jurisdikce – nedávno jedna banka na Seychelách prezentovala seznam neakceptovatelných jurisdikcí („Black List“), na kterém se objevily i samotné Seychely.

Existují restrikce na mnoho typů business aktivit, restrikce na strukturování společností, omezování a zadržování plateb, povinné počty měsíčních transakcí na účtu, minimální zůstatky a mnoho dalších. To je současný stav korporátního bankovnictví.

Všechny tyto požadavky a restrikce exponenciálně narůstají, pokud se jedná o žádost k otevření korporátního účtu pro společnost z daňového ráje. Nelze zřejmě počítat, že bude v tomto ohledu lépe. Spíše je nutno tento fakt přijmout a přizpůsobit se mu.

Existuje jen několik málo finančních institucí a tzv. payment providerů, kteří stále akceptují klienta v podobě společnosti z daňového ráje. Zpravidla se jedná o investiční banky, které ovšem požadují určité investiční chování klienta v řádech statisíců EUR. Případně i některé retailové banky, které mají ovšem striktně vymezený úzký okruh akceptovatelných business aktivit. Navíc musí tito klienti často počítat i s vyššími poplatky za vedení účtu. Prapodivné, nicméně realita.

Za určitých okolností umíme doporučit i instituci, která sídlí v zemi mimo automatickou výměnu informací (CRS).

Diskriminace daňových rájů?

Daňové ráje vždy byly a budou trnem v oku úředníků a nově i takzvaným Compliance oddělením v bankách. A to vše i přes skutečnost, že většina daňových rájů aktivně spolupracuje a přistupuje k mezinárodním dohodám OECD, k dohodám o výměně informací z finančních institucí (CRS, AEOI), zavádí evidence skutečných vlastníků, podepisuje individuální smlouvy o zamezení dvojímu zdanění a jsou na bílé listině kooperujících zemí.

Přes toto všechno si daňové ráje v očích úředníka dále nesou nálepku něčeho špinavého či nekalého. Kauza Panama Papers tomuto vnímání samozřejmě přispěla.

Nové trendy v daňových rájích

Není to až tak dávno, kdy výběr daňového ráje v momentu zahájení inkorporace byl pro klienty otázkou spíše pocitovou a psychologickou. Bylo v celku jedno, jestli to budou Seychely, Panama, nebo Samoa.

Vše trvalo stejně dlouho, vše bylo stejně nákladné a všude byly stejné nároky na Due Diligence. Banky nedělaly rozdíly a téměř všude byly akcie na majitele…

Dnes, je to o velmi citlivém a pečlivém výběru jurisdikce, který je ovlivněn mnoha faktory v pozadí deklarovaného business modelu. Navíc nastává doba, kdy se do pomyslného popředí dostávají nové a méně známé jurisdikce, které z určitých důvodů nebyly tolik vytěžovány v časech minulých. Je nutno jít s dobou a přizpůsobit se.

Super daňový ráj

Možná by někdy přes všechno to „Haló“ okolo Panama Papers stálo za to připomenout, že „pod svícnem je největší tma“. Největším daňovým rájem, a to s ohledem na mnoho faktorů, totiž nominálně zůstává největší ekonomika světa - Spojené státy americké.

Ale to není předmětem tohoto článku, snad někdy příště, nebo na osobním jednání u nás v kanceláři. Každopádně tato skutečnost poukazuje na to, že daňovým rájem může a nemusí být mnoho zemí. Záleží totiž na tom, kdo se dívá.

Závěrem

Kauza Panama Papers nepřinesla zásadní změny do fungování daňových rájů. Nicméně lze říci, že z lokálního hlediska v Panamě určitě akcelerovala již existující trendy. Volba daňového ráje se stává klíčovým tématem pro nastavení obchodní struktury, neboť na ní závisí stále více aspektů.

Vyznat se ve spleti požadavků a restrikcí již není tak jednoduché jako dřív. Cesty jsou často trnité, ale nikoliv nereálné. Ať už jsou a byly tlaky na daňové ráje odkudkoliv, jejich funkčnost v oblasti zajištění anonymity vlastnictví a daňové optimalizace ve složitějších strukturách je nezpochybnitelná a neměnná.

Navíc není nikde psáno, že jediný instrument pro vypořádávání obchodních transakcí jsou peníze. Nastal čas začít přemýšlet jinak…

 

Kontaktujte nás pro nezávaznou konzultaci zdarma

E-mail: info@kaminari.cz
Tel.: +420 734 245 176